Jak jsem vysazovala AD

Mam velmi dobre zkusenosti s vysazovanim svych vlastnich antidepresiv pred tremi lety pri Ceste s deprese a pozdeji u mych blizkych nebo nyni u mych klientu.

Je to postupny a dlouhodoby proces a jak pise pan Havelka, teprve az ucitite, ze je vysadit chcete, zacnete s tim. Jisti si nebudete behem vysazovani nikdy, teprve az po letech, kdy je duch postupne detoxikovan a mysl zpritomnena. Mohu potvrdit jak je tezke udelat takove rozhodnuti, nebot pod zavojem AD ani nevite kdo jste, protoze necitite svoje pocity. Mne pomohla k rozhodnuti a ziskani odvahy TOUHA PO ZIVOTE, tedy po jeho autentickem prozivani.

Pred tim jsem nemohla dlouho pochopit, jak to psychiatri vidi do budoucnosti, kdyz se po jejich "lecbe" nic nezlepsilo a "stale jsem to nebyla JA"... Vystridali mi asi osmero tabletek a nic. Jenom horsi. Cekalo se vzdy osm tydnu i dele, zda zaberou. Tak to trvalo asi ctyri roky. A vzdy jsem zoufale prosila at mi je zmeni. Pokazde jsem si vsimla, ze se nektere aspekty me osobnosti zmenily, najednou mi treba vadily veci a jevy, ktere mi predtim nevadily, mela jsem jine nalady ktere jsem u sebe neznala a bylo to vzdy hrozne a bolave seznamovani se s mou novou osobou neboli se svymi stiny. Nikdy jsem nenasla u zadneho ze svych tehdejsich psychiatru oporu v tom, ze chci AD vysadit, naopak jsem vyslechla jak muzu spatne skoncit. Citila jsem, ze takhle uz lavirovat nechci, ale zaroven jsem citila ze jsem na to sama slaba. Ale zacala jsem to zkouset nejak sama az jsem je postupne vysadila. Prisly propady, tedy nasledky zavislosti, ale dalo se to fyzicky zvladat.

Pocitovala jsem, ze se potrebuji posouvat i psychicky, to, co bylo v me hlave do te doby, mi uz nestacilo. Zacala jsem hledat VSUDE a zkousela take vsechno mozne (jako mozna zkouseli i vy) a nasla videa pana Havelky, ktere v te dobe shodou okolnosti vznikala, a ve kterych bylo popisovano presne to, co jsem tehdy resila v sobe. Cekala jsem vzdy na nova videa a snazila se ziskane poznatky zavadet do sve praxe. To mne posilovalo v otaceni do sebe, coz mohu takhle zhodnotit az dnes, tehdy jsem mela tak nizke sebevedomi, ze jsem se neustale bala udelat cokoliv a resila jak spatne to se mnou dopadne.

Vysazovala jsem AD zcela zivelne a intuitivne, to znamena brala jsem je po mensich davkach jen v pripade nalehave potreby. Chvili jsem citila, ze uz je nepotrebuji a zanedlouho ze bez nich to rozhodne nepujde :-). Dnes vim, ze to byl jen STRACH, jestli to bez AD zvladnu, ale hlavne dnes vim, ze bylo treba prvotne lecit ten strach jako takovy (strach ze Zivota a vlastni zodpovednosti za nej), ze ten je vlastne mozna pricinou jakekoliv deprese. Clovek v depresi si ale takovy odstup udelat nemuze, a tak je pod vlivem strachu tak dlouho, dokud nepochopi, ze je pod vlivem strachu :-). Proto je treba mit dalsi podpurne terapie jak klasicke tak alternativni, aby se clovek postupne mohl dostavat ke sve podstate a zjistoval kdo je, kym je, kudy bloudi a kam chce dojit.

Postupne jsem si prozkoumavala sve skutecne potreby a jak je mohu uspokojovat, coz by mohlo vest (jasneze slovy pana Havelky) ve stastny naplneny a smysluplny zivot. Uvedomila jsem si, ze potrebuji lecit jak metalni rovinu tak fyzickou. V te mentalni jsem nejdrive musela uznat, ze jsem v Zivote dosla az kam jsem nechtela a zacala jsem se pomalu ucit poznavat a uvedomovat si proc to nastalo, abych to vubec mohla zmenit. V tom mohou pomoci ruzne metody, Terapie vnitrniho ditete muze byt jedna z nich, plus regresni terapie (pro mne urcite), dale treba i karty, knihy spatne i dobre, seberozvojove seminare spatne i dobre :-), proste cokoliv co nas posouva blize k sobe, a pomaha uvidet a uvedomit si (slovy pana Havelky) ZRADU SEBE SAMA. A najit CO VLASTNE CHCEME.

Tato cesta sebepoznani mi nesla nijak zkratit, musela jsem udelat spoustu chyb. Ale je lepsi se nechat navigovat vlastnimi pocity od zacatku a sliznout si ty chyby jako uzitecne zkusenosti, nez ji absolvovat s AD, ktera se ukazou spise jako brzda. Domnivam se, ze s AD by se jednou dosahlo stropu a clovek by se stal zombikem, jak je zde psano. Po strance fyzicke jsem mela jednak dobreho terapeuta v Brne, ktery mne ucil sve pocity a nejich dusledky rozeznavat a jednak jsem mela po ruce specialni individualni jogu, (nastesti postavenou na uplne jinych filozofickych principech nez joga Tomasovych :-), kterou jsem shodou okolnosti zacala cvicit uz drive po operaci zad, kdyz mi lekari po roce uzivani analgetik nabidli invalidni vozik. Pochopila jsem tehdy ze musim zacit jinak a sama (cely rok jsem temer nechodila a zila pod silnymi davkami analgetik) a dostala jsem se z toho touto jogou kam chodim dodnes a stala se mou profesi. Takze mi mnohe dosavadni poznatky a zkusenosti pomahaly pri obrovskych propadech, ktere prisly pri vysazovani, ale i pak mnohokrat. Dnes mi je jasne, ze teprve pres pocity tela se muzu nechat navigovat a pouzivat vyskomery, udrzet letovou hladinu, pripadne pocitit kam nas vlastne tahne tanker (vse slovy pana Havelky), ale kdyz je nemuzu citit, tak kam vede asi cesta?

Vysadila jsem postupne i dalsi prasky, kterymi byly kompenzovany vedlejsi ucinky (vysoky krevni tlak nebo snizena funkce stitne zlazy). Tim nejsilnejsim impulsem a zaroven realnou oporou byly pro mne terapie u pana Havelky, kde jsem si zacala nachazet (a potvrzovat) vlastni cestu jak na to. A to i doslova, kdy jsem se z Brna "ucila" jezdit vlakem, komunikovat s cizimi divnymi lidmi, v Praze i s bezdomovci a vyznat se na cizim nadrazi, necekane vystoupit, nebat se bloudit. To jsem do te doby psychicky nebyla schopna, i kdyz drive jsem byla organizatorka a pruvodkyne vseho mozneho. Takze kdyz chcete vysadit AD, nejdrive se k tomu ROZHODNETE, ale fakt... protoze teprve pak zacnete mit napady jak na to.

Dekuji panu Havelkovi, ze byl tehdy tim mym hlavnim pruvodcem osobne (i kdyz jsme to uplne nedotahli a ja odesla po deviti sezenich s tim, ze mi to staci) a je mou velkou inspiraci ve svych videich dodnes. Sjizdim si dodnes radu videi znova a znova a je zajimave konfrontovat sve tehdejsi a nynejsi nazory na ne ;)))) RITUAL PRIJETI mam u sebe stale, na kazde prochazce, pri pohledu na nebe, pri padech zpatky na zem, misty zase az na nos... Pomohla jsem vysadit (respektive nenasadit) AD nasi babicce tchyni, kdyz ji zemrel deda a teprve az za dva roky spadla do depresi, jenze jeji psychiatr nechtel o vysazeni ani slyset. Totez se nyni pokousim se svou onkologicky nemocnou maminkou, ktera nedavno ovdovela. V me jogove praxi vysadilo AD uz vice lidi (nejen AD, ale i jina analgetika a prasky na spani, nikotin, redbully a jine povzbuzujici napoje).

Jsem vdecna za mravenci praci pana Havelky, bez jehoz videi by mi trvalo mnohem dele pochopit co se se mnou deje, abych nakonec zjistila ze NIC, ze je vsechno v poradku jak ma byt. To bych prala poznat Vam vsem, ktere to vsechno jeste hodne boli a nutne hledate pomoc. Dosvedcuji, ze RITUAL PRIJETI je zaklad, at uz ho delate presne tak nebo po svym a ze Cesta z Deprese EXISTUJE. Prestoze to na ni se mnou hodne zametlo, na jejim konci je mi fakt LEPE JAK DRIV! Cesta vede samozrejme dal, uz se nutne nemusi nazyvat Cestou z deprese, ale treba Cestou byt v pohode sam se sebou.

Videa pana Havelky posloucham porad a stale vice docenuji jeho smysl pro stezejni temata z kazdodenniho Zivota. Musim ale dnes rict, ze tehdy jsem byla schopna si z nich vzit nejvíc tak 20 %. Moje hlava hledala metodicky pokyn typu 1.-10. a az za moc a moc dlouho jsem pochopila, ze nic takoveho neexistuje, dokud si to v sobe clovek nevybuduje sam.

S konceptem vytvareni stastneho smysluplneho a naplneneho Zivota nyni zacinam operovat i na seznamce a takovy priliv krasnych odpovedi bych prala kazdemu!!!

S uctou k panu Havelkovi a ke vsem kteri pomahaji hezke a klidne dny ze srdce preje

Zdenka Jelinkova (29. 10. 2017)
www.jogavpohode.cz

Poznámka terapeutova: Tleskám!

Zkušenosti klientů aneb
ověřitelné výsledky:

» Zkušenosti dalších klientů

Napsali o terapii:

„Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit, že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
Míla Lukášová, terapeutka

„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora, s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
Petr Velechovský, Modrá alfa