Naučte se sebou zacházet tak, jak jste vždycky toužili, aby zacházeli s vámi

Mám přece sebe

Jsou to dva měsíce, co jsem absolvovala terapii u pana Havelky. Zcela záměrně jsem vyčkávala, než jsem tento text napsala, protože jsem chtěla vědět, jak to bude se mnou vypadat, až odezní pozitivní působení osoby pana terapeuta. A pravdivě konstatuji, že JE MI DOBŘE.

Před terapií jsem se nacházela ve stavu bezradnosti. Měla jsem nastudovanou téměř všechnu dostupnou duchovní literaturu, za sebou množství sebezdokonalujících kurzů a stále jsem měla pocit, že to není ono. Že se musí něco stát, že se ještě musím něčemu naučit nebo že se konečně najde někdo, kdo mě zachrání z beznaděje. Pak jsem našla tyto webové stránky. Celý web i všechny reakce mi připadaly jako reklama na kosmodisk, prostě neuvěřitelné. Ale protože jsem už vyzkoušela kde co a nic nefungovalo, tak jsem si s myšlenkou – přišla jsem v životě o víc – zaplatila celou terapii (naštěstí, protože i u mě Hugo později zaúřadoval). Na první terapii jsem vyrazila rozklepaná jako před zkouškou. Pan Havelka je člověk na svém místě a ví, co dělá a tak jsem se po chvíli zbavila nejistoty a pustili jsme se do práce. Nebudu popisovat průběh vlastní terapie, ta je dostatečně a pravdivě popsána na webových stránkách, já se zaměřím jen na své vlastní pocity a objevy:

  • Vnitřní dítě: vůbec jsem netušila, jak si celý život ubližuji, jak se peskuji a proč to vlastně dělám. V terapii jsem se naučila mít se opravdu ráda – a to jsem si myslela, že to mám po všech duchovních cvičeních zvládnuté. Ten pocit vřelosti k sobě samé se nedá vylhat, je skutečný a nesmírně uklidňující. Při této části terapie jsem si ráda přiznala, že jsem vlastně nikdy nedospěla, stále jsem se chovala jako dítě, nechtěla jsem vidět, že můj život je jen můj a nikdo ho za mě neodžije. Postupně jsem se naučila nést za sebe odpovědnost a nebát se postavit se na vlastní nohy. A pro mě největší přínos: najednou jsem nebyla na všechno sama – našla jsem největšího a nejspolehlivějšího pomocníka – SEBE.
  • Rituál přijetí: tento rituál bych zařadila do kategorie Udělej/urob si sám (dříve narození tento časopis znali). Všechny duchovní knihy, semináře atd. se tváří, že vám poskytnou různé nástroje, jak se zlepšit, jak si ulehčit život, jak se naučit žít lépe a radostněji, jak sám se sebou zacházet. A tak jsem vždy po přečtení nebo absolvování jásala, že už jsem na to konečně kápla. Stačilo se ale párkrát vyspat a nastoupila opět kocovina. Tak zase nic, zase to není to pravé. Všechny nástroje měly kvalitu, jako ty koupené v laciném supermarketu. Nehodily pro každodenní používání a také mě nikdo nenaučil je správně používat. Nestačí mít kvalitní nástroj, ještě je potřeba najít někoho, kdo vám názorně ukáže jak na to. Rituál přijetí je nástroj, který máte k dispozici stále a pokud se ho naučíte používat, máte první pomoc stále při sobě. Pan Havelka mě naučil, jak rituál správně provádět a ten se tak stal mojí každodenní součástí, po probuzení i před spaním. Konečně si vím v krajních situacích rady, nejsem vydaná napospas osudu – je to můj život, můžu si s ním dělat, co chci. Vždycky má všechno řešení.
  • Setba a sklizeň: celé k neuvěření – po prožití této části terapie jsem si přiznala, že nejsem spokojená se svým současným životem, že se tvářím, že za to ale nemůžu a že se to někdy určitě změní. Je to paradox, protože jsem si vlastně všechno, co teď mám, přála. Tohle byla pro mě nejtěžší část. Přiznat si, že to co mám, jsem chtěla a pokud se mi to nelíbí, můžu to změnit až tehdy, až to příjmu za své. Ale to už je součást Rituálu přijetí.

Takže se na závěr připojím ke všem přede mnou, kteří chválí terapii pana Havelky. Je to ucelený systém terapie, který opravdu FUNGUJE. Našla jsem díky ní smysl života, který je společný všem lidem – a to je život sám. Naučila jsem se vyjít sama se sebou. Prostě řečeno: je mi na tom světě líp, a když zrovna ne, tak se nehroutím, vím, že za chvíli bude líp. Mám přece sebe.

K osobě pana Havelky: je to první cizí láskyplný člověk, kterého znám. Jsem vděčná, že jsem na své životní cestě dospěla až k němu a mohla jsem se od něj učit. Díky, život je fajn.

Případným zájemcům ráda odpovím na všechny dotazy.

Ing. Ivana Ženíšková (2. ledna 2011)  
menorca.1@seznam.cz  

Zkušenosti klientů aneb
ověřitelné výsledky:

» Zkušenosti dalších klientů

Napsali o terapii:

„Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit, že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
Míla Lukášová, terapeutka

„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora, s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
Petr Velechovský, Modrá alfa